Jel jsem na půlmaraton v Prudniku nejen jako závodník, který trénoval a je zvědavý na to jak se popere s tratí a jak si zasoupeří. Hlavně jsem si přál ochutnat tolik opěvovanou atmosféru polských
závodů a taky jsem byl zvědavý na nesmlouvavé a přísné rozhodčí. 


Dobrou náladu a nadšení naladilo již od rána nejen pravé jarní počasí s počínajícím trnkovým kvetením, ale i obrovské překvapení nad profesionálně zorganizovaným závodem, který si nezadá s velkými běžeckými
akcemi u nás. Chtěl bych zmínit vymazlený koridor pro start a cíl, přátelští a nadšení pořadatelé, skvěle vyznačená trať, reflexní barvou označený lecjaký kámen i kořen, nadšený moderátor, společné rozcvičení, nádherné účastnické dresy a kvalitní medaile
překonávající lecjaké z našich velkých běžeckých soutěží a také připravený prostor pro předávání cen.


Setkání se se známými a seznámení se s novými přáteli před začátkem závodu dodalo další chuť a energii vyrazit ze startovní čáry vpřed ! Nejprve s předstihem vystartovala dvacítka nejlepších mužů a žen včetně Lenka Lumpeová. Ani jsem se nevzpamatoval z obdivu k jejich tempu a spěchal jsem na start, abych nepromarnil startovací vlnu mé věkové kategorie. V prvním kopečku se startovní pole začalo pěkně míchat.
Hlídám si techniku s předsevzetím hlavně nepopoběhnout a pěkně si to mažu naučeným tempem. Přichází kopeček dolů a tam stojí první rozhodčí, vlídně se na ni usměju. Ona, ale něco mumlá a vůbec nevím co ! V tom slyším za zády jasně svoje startovní číslo a polsky něco jako „žlutá“.
Hmm, to bylo asi na mě ! Kouknu na poláka v křiklavě žlutém triku vedle mě. Ten nejdřív, že nerozumí a pak začíná vysvětlovat, že jsem dostal kartičku, za to, že nemám nataženou ruku. A už mi to ukazuje ! Jako mě – instruktora Nordic Walking Point poučuje
, že mám natahovat paže ?
Vidím kolem sebe hodně lidí s pokrčenými pažemi a s holemi kmitajícími se před trupem ! Tak a už se blíží další rozhodčí, a teď mi polský kolega říká : „Pěkně se poprav a srovnej záda ! „. Aha, jde o to ukázat rozhodčím, že vím jak na to. Hurá teď to prošlo ! Polský kamarád jde přede mě. Čtu si co má na tričku. Je to Marcin, kterého už nějaký ten měsíc obdivuji za jeho tréninkové porce.
Tak dobře, tohle mě uklidnilo, díky za to. U dalších rozhodčích jsem zavedl taktiku pokory. Moc se na ně nekoukat a když předvádějí nějaký prvek techniky, snažit se to v tom smyslu technicky přehnat a tím pádem zpomalit.







Terén byl poměrně náročný na to, aby se šlo skutečně technicky dobře. Místy hodně kamenitý povrch a bylo zde několik velmi prudkých stoupání a obzvláště náročné bylo jedno prudké klesání, pod kterým stála rozhodčí a sledovala jestli i v tom padáku noha ruku a ruka nohu správně mine. Minule si tohle odskákal červenou kartičkou kamarád Honza Tobolík. Čas plynul, kilometry začaly rychleji ubíhat i s rozhodčími jsem se smířil. V protisměrném záhybu trasy jsem zahlídl i krásku českého nordic walkingu Kristina Schejbalova a tak jsem šťastně dospěl do cíle
v kvalitním čase a dobré náladě. Moje rozčarování nad hodnocením techniky uklidnili Dušan Korduliak tím, že elitu prostě hodnotí rozhodčí přísněji
a Petr Marek z NW Bruntál l tím, že na závodech v Bruntále to bude určitě přívětivější.



Závěr závodu byl skvělý s podobně naladěnými lidmi, potlesk vítězům, radost ze skvěle zorganizované akce a také z toho, že #nordicwalking skutečně sportovně prožívají lidé všech kategorií včetně mladých a ještě také čekání na výhru v nekonečně dlouhé tombole.
Každému doporučuji Nordic Walking závody. Tady si opravdu užijete mnohem víc, než se jen útok na skvělý výsledek ! 

